Březost potvrzena!!! V půlce června očekávají rodiče Harmonia od Brány Ráje a Profesor z Malého údolí své potomky, máme velkou radost, držte nám prosím tlapky, děkujeme!! Aktuálně přijímáme rezervace na štěňátka….!!
choďák
Existuje mnoho důvodů, proč se pes nemusí hned instinktivně zapojit do hry se svými lidskými majiteli. Například pes chovaný v chovatelské stanici může mít malou pozitivní interakci nebo zkušenosti s lidmi nebo štěně může být jednoduše plaché . Pokud je váš pes nebo štěně úzkostné nebo neochotné s vámi jednat, můžete si jeho důvěru získat pomalým a jemným procesem socializace. Jakmile se s vámi váš mazlíček bude cítit dobře, může se naučit hrát a bavit se s ním.
Důležitost hry
Zatímco některým majitelům je jedno, zda-li je jejich pes hravý, hra se psem a štěňaty má řadu výhod:
– Hra nabízí psům duševní stimulaci a způsob, jak “ spálit “ jejich přebytečnou energii.
– Hra je skvělý způsob, jak si vybudovat pouto mezi vámi a vaším psem.
– Hra je skvělý způsob, jak odměnit svého psa za učení se nových dovedností.
– Hraní je zábava! Stejně jako u lidí, hraní a aktivity, které mají rádi, zvyšují kvalitu života psa
Trpělivost je váš nejdůležitější nástroj. Může chvíli trvat, než pes začne důvěřovat svým majitelům, a ještě více času, než se naučí vhodné způsoby interakce. Nezapomeňte však, že vaším cílem není povzbuzovat vašeho psa, aby dělal, co chce, jakkoli mu to vyhovuje; spíše ho učíte komunikovat s vámi podle pravidel a očekávání, která budete chtít vzájemně nastavit.
Je tedy důležité mít jasnou představu o hranicích a typech hry, které jsou pro vás přijatelné. Ujistěte se, že každý, kdo pracuje se svým psem, rozumí vašim cílům, pravidlům a očekáváním. Například váš spolubydlící si může myslet, že je roztomilé, když váš pes vrčí, zatímco drží hračku v ústech, zatímco vy jste stanovili pravidlo, že vrčení je nepřijatelné. Přirozeně různé sady pravidel a různé typy hraní budou pro vašeho nového mazlíčka matoucí.
Začněte pomalu
Existuje několik důvodů, proč se pes nemusí naučit hrát. Jedním častým důvodem je nedostatek časné socializace . Někteří psi nehrají jednoduše proto, že si s nimi nikdo nikdy nehrál. Dalším důvodem je, že jejich instinkty je mohou vést k jiným věcem. Například border kolie může mít snahu hlídat “ stádo “ vašich dětí společně na zahradě, než aby se zapojily do hry .
Bez ohledu na to, proč váš pes nehraje, měli byste začít pomalým představováním hraček a her. Začněte tím, že necháte hračky očichat a zvykat si, než se okamžitě pokusit zapojit se do totální hry na přetahovanou . Nesprávně socializovaný pes se také může bát, pokud se pohybujete příliš rychle, a pes, jehož instinkty ho tlačí k tomu, aby udělal něco jiného, bude jen a jen zmatený.
Malá odměna
Začněte jemnou chválou nebo lahůdkou za jakýkoli zájem, který váš pes ukazuje o hračky. Můžete dokonce skrýt lahůdku nebo natřít trochu arašídového másla na gumovou hračku nebo míč. Váš pes se rychle naučí, že hračky pro něj znamenají jen dobré věci.
Zapojte se
Jakmile je váš pes s hračkami spokojený, je čas začít s ním komunikovat. Opět začněte pomalu. Posaďte se blízko svého psa a otočte k němu nebo trochu zatřeste tahací hračkou. Pokud projeví zájem, udělte mu pochvalu. Může to chvíli trvat, ale čím více svého psa zapojíte do hry, tím dříve se dozví, co se od něj očekává. Než se nadějete, váš pes si bude hrát, jako by to dělal celý život.
Učte ho pravidla
Výuka hry psa někdy vyžaduje více než pouhé pomalé zavádění myšlenky na hraní. Může být snadné naučit vašeho psa běhat a sbírat míček, který hodíte, ale bude muset také znát „ přines“ a „ polož“, aby hra mohla pokračovat plynule, aniž by se změnila v honičku. Pokud má váš pes potíže s hraním, ujistěte se, že zná základní příkazy, které jsou při hraní hry důležité.
Nesmíme zapomenout na prevenci proti parazitům. Parazity můžeme rozdělit na vnitřní a vnější. К vnitřním parazitům patří hlavně tasemnice, škrkavky, měchovci, tenkohlavci a kokcidie. Vnitřní cizopasníci poškozují psa především tím, že mu odebírají část živin. Většina z nich se přisává na sliznici, zakusuje se nebo se do ní provrtává. Tím na sliznici vznikají poranění, která se též stávají vstupní branou bakteriálních infekcí. Někteří paraziti, jako například škrkavky, vylučují jedy – toxiny, které otravují své hostitele. Postižená zvířata pomaleji rostou, hubnou, jejich srst ztrácí lesk, při masivních invazích se mohou projevit i nervové příznaky. Pro udržení psa bez vnitřních parazitů je nutné:
- pravidelně nechat kontrolovat trus ve veterinární ošetřovně a v případě příslušného nálezu zvíře po dohodě s lékařem odčervit
- pravidelně odstraňovat psí trus z míst venkovního pobytu psa
Mezi vnější parazity (ektoparazity) náleží klíšťata, vši, všenky a blechy.
Potírání těchto eko-parazitů se provádí přímo na psovi. Nutné je však i ošetření prostředí, ve kterém se pes pohybuje, vhodným insekticidem a to zvláště při napadení blechami, protože jejich vajíčka jsou schopna za pokojové teploty přežít až šest měsíců.
Přímo na zvířeti pomáhá:
– koupel v insekticid
– postříkání insekticidem
– vhodné obojky obsahující insekticidy, zakoupené na doporučení veterinárního lékaře
– injekce s antiparazitikem
Vždy je správné se nejprve poradit s veterinárním lékařem.
Pečujeme-li o chodského psa přesně tak, jak si to zaslouží, pak je opravdu vyrovnaným přítelem a jeho správně ošetřovaná srst na slunci září výrazným lesklým černým zbarvením se žlutými znaky.