8. a 9.6. se narodil v naší chovné stanici z Jabloneckých Pasek vrh A. Mamince Harmonia od Brány Ráje a tatínkovi Profesor z Malého údolí se narodilo sedm statečných štěňátek… A to 5 holčiček a 2 chlapečci. Maminka i štěníci jsou v pořádku. Na vědomost se tak dává, že od dnešního dne přijímáme rezervace na štěňátka!!! Tel. 776 523 616
Březost potvrzena!!! V půlce června očekávají rodiče Harmonia od Brány Ráje a Profesor z Malého údolí své potomky, máme velkou radost, držte nám prosím tlapky, děkujeme!! Aktuálně přijímáme rezervace na štěňátka….!!
Hodně lidí nás kontaktuje a má celkem dost otázek na naše úžasné plemeno. Připravili jsme pro Vás krátké video informace. Snad se Vám naše prezentace bude líbit.
Z popudu samotného pražského biskupství byl založen na Českolipsku někdy před rokem 1300 hrad zvaný Hřídelík. Dnes je toto někdejší sídlo na jižním okraji obce Blíževedly na pískovcovém suku pusté a zřícené. Přístupová cesta k němu vede nitrem skaliska.
Z hradu se dochovaly části obvodových zdí, sklep a také chodba ve skále. Nedaleko Hřídelíku se navíc nalézá také hrad Ronov. Až opadne sníh, může sem vyrazit na nenáročný výlet třeba i celá rodina.
Někdy kolem roku 1375 ztratil hrad na své důležitosti. Od té doby hrad pomalu upadal a poslední zmínka o něm je z roku 1395, kdy se měl stát sídlem dominikánského kláštera, zatímco do té doby byl používán jako vězení pro kněze odsouzené církevním soudem pražské arcidiecéze.
Za husitských válek byl Hřídelík zřejmě pobořen a zmizel z dějin. Někdy ve 30. letech 19. století dal postavit litoměřický biskup Augustin Hille ve zříceninách malý letohrádek z cihel, který však nepřečkal polovinu 19. století. Od té doby je Hřídelík, který prošel několikerým archeologickým zkoumáním, trvale opuštěný. Trosky hradu se nachází na červené turistické trase vedoucí z Ronova a Blíževedel do Úštěku. Od jižního okraje vsi sem vede asi 100 metrů dlouhá značená odbočka. Zhruba kilometr severně od hradu je železniční zastávka Blíževedly.
Váš milovaný psí společník zjevně není kráva, takže byste mohli být zmatení, když je uvidíte jíst trávu . Možná se dokonce budete i bát a říkat si. Jsou hladoví? Znuděný? Nemocný? Ublíží jim jíst trávu?
Buďte v klidu…, nejste totiž sami se svými otázkami.
Pica je odborný termín pro poruchu charakterizovanou konzumací věcí, které nejsou jídlem . Patří mezi ně kovy, plasty, tkanina, odpadky, špína, skály, papír nebo dokonce výkaly. Obvykle je pica psychologicky kompulzivní problém chování pro psy, ale může to také vyplývat z lékařských problémů nebo špatné výživy.
Je důležité vyřešit toto chování, jelikož požití cizích předmětů může vést k zablokování trávicího systému, udušení, otravy nebo jiným problémům. Pokud vidíte známky u vašeho psa, měli byste se poradit se svým veterinářem o správné diagnóze. Budou schopni určit, zda existuje příčina a poskytnout léčbu. Pokud je chování způsobeno psychologickými problémy, možná budete muset pracovat s behavioristou a učinit nějaké změny v životním stylu, abyste zastavili nutkání. Zde je to, co byste měli vědět o příznaky, příčinách a léčbě piku u psů.
Hlavním příznakem piku u psů je samozřejmě jídlo nepotravinářské objekty, ačkoli existuje řada dalších příznaků, které jsou způsobeny požitím těchto položek. Příznaky se mohou lišit v závislosti na tom, které předměty nebo látky jsou spotřebovány. Zde jsou některé z účinků, které může váš pes trpět, jestliže jedí nepotravinářské předměty.
Příčiny piku u psů lze rozdělit na psychologické otázky a zdravotní problémy. Většina případů pika souvisí s psychickými problémy, které vyžadují změnu chování, ale existuje několik zdravotních stavů, které vyžadují veterinární léčbu. Zde je několik psychologických důvodů, že psi mohou trpět pica.
Léčba piku u psů závisí na tom, zda je tento stav psychologický nebo je způsoben základním onemocněním. U psychologických problémů chování zvyšuje fyzická a duševní stimulace cvičením pomáhá snížit nudu a stres. Bylinné léky mohou také pomoci uklidnit některé úzkosti. Služby hlídání psů může pomoci se socializací a dále zabránit nudě nebo úzkosti, pokud nikdo není doma během dne. Poskytování odolných žvýkacích hraček a odpovídajících položek pomáhá odvrátit pozornost od objektů, které psi chtějí požívat. Na trhu je k dispozici několik sprejů, stejně jako domácí spreje, které mohou odradit psy od jídla nepotravinářských výrobků. Profesionální behavioristé mohou být vhodnější k tomu, aby pomohli psům s pica než veterináři, pokud je příčina psychologická. Měli byste důsledně dodržovat jejich pokyny a neměli byste potrestat svého psa nebo křičet, protože mohou zvýšit úzkostné chování.
Pokud jsou příčinou zdravotní potíže, ošetří ji veterinární lékař. Léky mohou být předepsány například pro infekci nebo štítnou žlázu. Pokud je léčba příčinou problému, přeruší se. Pokud se vyskytne problém s podvýživou nebo nevyváženou dietou, budou předepsány dietní změny a psi mohou být testováni na nedostatek živin nebo vitamínů.
Existuje mnoho důvodů, proč se pes nemusí hned instinktivně zapojit do hry se svými lidskými majiteli. Například pes chovaný v chovatelské stanici může mít malou pozitivní interakci nebo zkušenosti s lidmi nebo štěně může být jednoduše plaché . Pokud je váš pes nebo štěně úzkostné nebo neochotné s vámi jednat, můžete si jeho důvěru získat pomalým a jemným procesem socializace. Jakmile se s vámi váš mazlíček bude cítit dobře, může se naučit hrát a bavit se s ním.
Zatímco některým majitelům je jedno, zda-li je jejich pes hravý, hra se psem a štěňaty má řadu výhod:
– Hra nabízí psům duševní stimulaci a způsob, jak “ spálit “ jejich přebytečnou energii.
– Hra je skvělý způsob, jak si vybudovat pouto mezi vámi a vaším psem.
– Hra je skvělý způsob, jak odměnit svého psa za učení se nových dovedností.
– Hraní je zábava! Stejně jako u lidí, hraní a aktivity, které mají rádi, zvyšují kvalitu života psa
Trpělivost je váš nejdůležitější nástroj. Může chvíli trvat, než pes začne důvěřovat svým majitelům, a ještě více času, než se naučí vhodné způsoby interakce. Nezapomeňte však, že vaším cílem není povzbuzovat vašeho psa, aby dělal, co chce, jakkoli mu to vyhovuje; spíše ho učíte komunikovat s vámi podle pravidel a očekávání, která budete chtít vzájemně nastavit.
Je tedy důležité mít jasnou představu o hranicích a typech hry, které jsou pro vás přijatelné. Ujistěte se, že každý, kdo pracuje se svým psem, rozumí vašim cílům, pravidlům a očekáváním. Například váš spolubydlící si může myslet, že je roztomilé, když váš pes vrčí, zatímco drží hračku v ústech, zatímco vy jste stanovili pravidlo, že vrčení je nepřijatelné. Přirozeně různé sady pravidel a různé typy hraní budou pro vašeho nového mazlíčka matoucí.
Existuje několik důvodů, proč se pes nemusí naučit hrát. Jedním častým důvodem je nedostatek časné socializace . Někteří psi nehrají jednoduše proto, že si s nimi nikdo nikdy nehrál. Dalším důvodem je, že jejich instinkty je mohou vést k jiným věcem. Například border kolie může mít snahu hlídat “ stádo “ vašich dětí společně na zahradě, než aby se zapojily do hry .
Bez ohledu na to, proč váš pes nehraje, měli byste začít pomalým představováním hraček a her. Začněte tím, že necháte hračky očichat a zvykat si, než se okamžitě pokusit zapojit se do totální hry na přetahovanou . Nesprávně socializovaný pes se také může bát, pokud se pohybujete příliš rychle, a pes, jehož instinkty ho tlačí k tomu, aby udělal něco jiného, bude jen a jen zmatený.
Začněte jemnou chválou nebo lahůdkou za jakýkoli zájem, který váš pes ukazuje o hračky. Můžete dokonce skrýt lahůdku nebo natřít trochu arašídového másla na gumovou hračku nebo míč. Váš pes se rychle naučí, že hračky pro něj znamenají jen dobré věci.
Jakmile je váš pes s hračkami spokojený, je čas začít s ním komunikovat. Opět začněte pomalu. Posaďte se blízko svého psa a otočte k němu nebo trochu zatřeste tahací hračkou. Pokud projeví zájem, udělte mu pochvalu. Může to chvíli trvat, ale čím více svého psa zapojíte do hry, tím dříve se dozví, co se od něj očekává. Než se nadějete, váš pes si bude hrát, jako by to dělal celý život.
Výuka hry psa někdy vyžaduje více než pouhé pomalé zavádění myšlenky na hraní. Může být snadné naučit vašeho psa běhat a sbírat míček, který hodíte, ale bude muset také znát „ přines“ a „ polož“, aby hra mohla pokračovat plynule, aniž by se změnila v honičku. Pokud má váš pes potíže s hraním, ujistěte se, že zná základní příkazy, které jsou při hraní hry důležité.
Jednou z nejmalebnějších památek Českého ráje, jejíž záběry zdobí řadu pohlednic a kalendářů, je hrad Valdštejn nedaleko Turnova. Jeho počátky sahají do 13. století a během svého dlouhého života unikl téměř jisté zkáze, aby se stal vyhledávaným turistickým cílem.
Hrad byl založen kolem roku 1260 Jaroslavem z Hruštice z rodu Markvarticů, předků pánů z Valdštejna. Valdštejnové drželi hrad asi do roku 1380 a další majitelé páni z Vartenberka do počátku husitských válek. Kateřinou ze Strážnice a ze Štítar, milenkou Hynka, syna krále Jiřího z Poděbrad koncem 15. století končí funkce hradu jako šlechtického sídla. Valdštejn byl svými majiteli opuštěn.
Vyhořelý a zničený hrad pozvedli k nové slávě opět Valdštejnové, kterým patřil po Albrechtu z Valdštejna dalších 200 let. V 18. století zde vybudovali nevšední poutní místo s jedinečnou atmosférou v prostředí starých ruin rodového sídla, okolních lesů a skal.
V této snaze pokračovali i noví majitelé Lexové z Aehrenthalu v první polovině 19. století. Propojili krajinu sítí turistických cest, budovali vyhlídky a lázně Sedmihorky. Jako zajímavý turistický cíl zpřístupnili hrad Valdštejn mezi prvními památkami v zemi.
Kdo Valdštejn navštíví, může již na vstupním mostu obdivovat galerií barokních soch svatých českých patronů. Na prvním nádvoří lze pak nahlédnout do malé kaple, klasicistní dům hradu nabízí prohlídku Slavnostního sálu a salonku s portrétní galerií posledních majitelů Lexů z Aehrenthalu. Zajímavostí je také hladomorna.
Prohlédnout si je možno i kostel sv. Jana Nepomuckého, který je od 18. století novou dominantou hradu. Přístupné jsou dále skalní sklepení a středověká hradní lednice.
Nesmíme zapomenout na prevenci proti parazitům. Parazity můžeme rozdělit na vnitřní a vnější. К vnitřním parazitům patří hlavně tasemnice, škrkavky, měchovci, tenkohlavci a kokcidie. Vnitřní cizopasníci poškozují psa především tím, že mu odebírají část živin. Většina z nich se přisává na sliznici, zakusuje se nebo se do ní provrtává. Tím na sliznici vznikají poranění, která se též stávají vstupní branou bakteriálních infekcí. Někteří paraziti, jako například škrkavky, vylučují jedy – toxiny, které otravují své hostitele. Postižená zvířata pomaleji rostou, hubnou, jejich srst ztrácí lesk, při masivních invazích se mohou projevit i nervové příznaky. Pro udržení psa bez vnitřních parazitů je nutné:
Mezi vnější parazity (ektoparazity) náleží klíšťata, vši, všenky a blechy.
Potírání těchto eko-parazitů se provádí přímo na psovi. Nutné je však i ošetření prostředí, ve kterém se pes pohybuje, vhodným insekticidem a to zvláště při napadení blechami, protože jejich vajíčka jsou schopna za pokojové teploty přežít až šest měsíců.
Přímo na zvířeti pomáhá:
– koupel v insekticid
– postříkání insekticidem
– vhodné obojky obsahující insekticidy, zakoupené na doporučení veterinárního lékaře
– injekce s antiparazitikem
Vždy je správné se nejprve poradit s veterinárním lékařem.
Pečujeme-li o chodského psa přesně tak, jak si to zaslouží, pak je opravdu vyrovnaným přítelem a jeho správně ošetřovaná srst na slunci září výrazným lesklým černým zbarvením se žlutými znaky.
Chodský pes je výborný plavec a miluje vodu. Proto je správné umožnit mu v létě, aby si zaplaval a tak smyl prach ze srsti a pokožky. Při jeho koupání za účelem očištění srsti a pokožky, je vhodnější teplejší voda a použití dětského mýdla. Šampon příliš odmašťuje pokožku, zatímco dětské mýdlo je nedráždivé. Mýdlo je nutné ze srsti několikrát spláchnout, aby byly odstraněny veškeré jeho zbytky.
Do poslední oplachující vody je vhodné přidat trochu octa, který neutralizuje zásaditost mýdla a srst (stejně jako vlasy u člověka) se po něm krásně leskne. Po vykoupání je třeba psa zbavit přílišné vody v srsti a nenechat ho převalovat se v prachu. Nejlépe je vzít ho na procházku nebo ho nechat ležet na trávníku, případně ho nechat doma v suchu až do úplného uschnutí.
Udržovat chodského psa v čistotě je nutné už proto, že při špatné péči o kůži se mu mohou po těle objevit načernalá místa, předzvěst zánětu vlasových cibulek a mazových žláz.
Chodský pes se ideálně hodí do rodinných domků a vilek а to jako rodinný společník a hlídač. Nevyžaduje žádnou mimořádnou péči. Dostane-li se mu denních procházek s množstvím volného proběhnutí, spokojí se i s životem v bytě, kde ve vymezeném prostoru tráví samotu, když rodina není doma. К odpočinku a spánku však vyžaduje, je-li držen venku ( zvláště v nepříznivém počasí ), chráněné, suché a kryté místo.
Není náročný ani na potravu, která má být vždy čerstvá, stravitelně upravená s obsahem asi 60 % bílkovin. Musí však mít dostatek čerstvé vody, která nemá být na slunci. Má mít dostatek volného pohybu a nikdy by neměl být uvazován к boudě. Volnost nezneužívá, naopak lze potvrdit, že čím větší má volnost v pohybu, tím je ukázněnější, vyrovnanější a klidnější. Při nedostatku pohybu ztrácí správnou tělesnou kondici a projevuje se u něho, zvláště u fen, i sklon к otylosti, jakož i nevýraznosti ladného tělesného pohybu.
Chodský pes vyžaduje citlivé zacházení, neboť láskyplným a mírným jednáním lze u něho dosáhnout všeho – poslušnosti, ochoty a oddanosti, kterou vyznačuje připraveností к obraně svého pána a členů rodiny. Svou inteligenci prokazuje odstraněním nežádoucích návyků pouhou domluvou.
Pro každého se však chodský pes přece jen nehodí, neboť opravdového a věrného kamaráda v něm najde jen člověk, který má cit, není prchlivý a je schopen s ním ohleduplně zacházet a vyšetřit si čas, aby se mu mohl věnovat. Zvláště při výcviku vyžaduje trpělivost svého pána, ale i jeho pevné rozhodnutí pro vykonání rozkazů ke splnění určeného výkonu.
Má-li majitel zahradu nebo dvorek, je vhodné ohradit psovi takovou část pozemku, aby měl místo к odpočinku a vhodnému prožití svého volného času na vzduchu, slunci a v čistotě patřičně vzdálené od místa, na kterém koná svoji potřebu. Část toho prostoru by měla být zastřešena, aby i při dešti mohl pobývat venku. Vhodná je i pelest umístěná pod zastřešenou částí venkovní plochy, kde může ležet na vyvýšeném místě naprosto pohodlně a kde je chráněn proti pražení slunce, tedy, kde může ležet za horkého počasí ve stínu.
Prostor, kde koná potřebu, je třeba denně čistit. Pokud může pobývat na trávníku, je to pro něho velmi příjemné, zvláště г hlediska čistoty srsti.
Tato webová stránka používá soubory cookie ke zlepšení vašeho prohlížení stránky. Předpokládáme, že je to v pořádku, ale pokud chcete, můžete se odhlásit. Přijmout